Folklor přivedl Danuši Adamcovou ke studiu etnografie. Snila o vědecké kariéře, dnes je však již dvacet let ředitelkou Kulturního domu Strážničan ve Strážnici. Různorodá práce je jejím koníčkem a – jak říká – přesně odpovídá jejímu naturelu.
Text: Jana Bohutínská
Vedete ve Strážnici Kulturní dům Strážničan. Jak jste se k této profesi dostala? Předurčovalo vás k ní třeba i vaše – podle titulu PhDr. humanitní – vzdělání?
Na Kulturní dům Strážničan ve Strážnici jsem se dostala, jak už to v životě bývá, náhodou. Vystudovala jsem etnografii a doufala, že jednou budu pracovat v odborném pracovišti - Ústavu lidové kultury ve Strážnici (dnes Národní ústav lidové kultury). Bohužel v té době neměli volné místo. Přijali mě na Okresní kulturní středisko v Hodoníně do funkce středisková pracovnice pro Strážnici a okolí s detašovaným pracovištěm v Kulturním domě Strážničan. Náplň práce, která zahrnovala vedle statistik hlavně podporu kulturního života Strážnicka, mě motivovala k zajímavým tvůrčím aktivitám – přípravě klubových večerů, soutěží, výstav a s nimi spojených vernisáží, vlastních folklorních pořadů a přehlídek, především pro Strážnici jako střediskovou obec. Odtud byl jen krůček k přípravě choreografií pro folklorní soubor Žerotín, doprovázený Cimbálovou muzikou Mirka Menšíka, a k zajímavé spolupráci s dalšími šesti zájmově uměleckými kolektivy kulturního domu Strážničan. Tak jsem poznala celou řadu dnes již uznávaných osobností z oblasti folkloru, muzikanty několika žánrů, ochotníky, výtvarníky. A už jsem byla chycena do sítě kreativní kulturní činnosti a neměnila bych. Ta různorodost přesně odpovídá mému naturelu. Od roku 1985 jsem se stala přímo zaměstnancem Kulturního domu Strážničan ve Strážnici s funkcí dramaturg pořadů a od roku 1990 jeho ředitelkou.
Na webu kulturního domu propagujete vámi pořádané vinobraní, Strážnice je proslulá skanzenem a mezinárodním folklorním festivalem. Jaký je váš osobní vztah k folkloru? Jak tuto stránku místní kultury reflektuje váš kulturní dům (KD)?
Folklor mě přivedl k profesi etnografa a odtud je již jen krůček k celoživotnímu vztahu k němu, jak v práci, tak v soukromém životě. Folklorní pořady jsou přirozenou součástí naší celoroční kulturní nabídky, spolupracujeme se strážnickými folklorními kolektivy, při čemž nezapomínáme ani na další žánry. Vždy se snažíme o jejich vyváženost.
Co vlastně práce ředitelky kulturního domu konkrétně obnáší? Dá se například říci, jak vypadá váš běžný pracovní den?
Ředitelkou KD jsem 20 let a dosud mám pocit, že – s nadsázkou řečeno - nechodím do práce, ale za zábavou, neboť mou pracovní náplní, stejně jako celého pracovního kolektivu, je vytvářet podmínky a organizovat zábavu, kulturu a společenský život v místě a přilehlém okolí. Těžko se sděluje, co je náplní jednoho pracovního dne, neboť je natolik různorodá, že nejen den ze dne, ale už měsíc od měsíce se proměňuje, ba i každý rok je jiný. Ovšem určité stálice se v programové náplni objevují - například plesy, kulturní léto, Letní filmová přehlídka, Strážnické vinobraní, Hudecký večer Slávka Volavého aj. Vedle práce řídící a redakce zpravodaje Strážničan připravuji i vlastní pořady, společně s kolektivem sestavuji roční dramaturgické plány divadelních představení a koncertů, v nichž jsou zahrnuty požadavky všech věkových kategorií a zájmových - žánrově různorodých – skupin, od dětí z mateřských škol po seniory.
Jedním z nejfrekventovanějších slov je dnes krize nebo ekonomická recese, která se přirozeně dotýká také kultury. Pociťujete to nějak i ve vašem kulturním domě?
Z našeho pohledu krize znamená nedostatek finančních prostředků v rodinách, které si v rámci uskromňování odpustí nějakou tu kulturu. Avšak za dobu, co na KD pracuji, jsem se již s takovou situací setkala. Vím, že s sebou může přinášet jak útlum návštěvnosti, hlavně mezi střední a starší generací, tak větší náročnost diváka na kvalitu pořadů. Vydávají-li peníze, pak jen za maximální kvalitu. Pro nás to znamená velmi důsledně zvažovat, kdo je v tom čase srdeční záležitostí diváků a koho si nenechají ani v obtížné době ujít.
Čímž se dostáváme k financím. Vašim finančním poradcem z OVB Allfinanz je Martin Gajda ze zemského ředitelství Hany Slezákové. Jak jste se vlastně ke spolupráci s OVB dostala – byla to náhoda nebo jste se nějak aktivně zajímala o to, jak se svými financemi naložit?
Moje spolupráce s Martinem Gajdou přirozeně vyplynula ze známosti. Oba jsme se pohybovali v oblasti folkloru. Už nevím, jestli Martin na mně poznal bezradnost v ekonomických otázkách a nabídl mi své služby, nebo naopak jsem se já přihlásila sama, aby mně poradil. Jinak jsem v oblasti financí stále laik, byť již laik poučený.
Jste ve spolupráci sama aktivní nebo spíše dáváte svému finančnímu poradci volnou ruku? Jak vaše spolupráce konkrétně probíhá?
Zpočátku byla aktivita zejména na straně Martina, neboť jsem se v oblasti financí neorientovala, ale časem mě naučil myslet v ekonomických souvislostech. Když si nejsem zcela jistá, obrátím se pro radu na Martina.
V čem vám například pomohl, můžete, prosím, zmínit služby nebo produkty, které vám nabídl, a vy jste byla pro a využila je či je využíváte?
Penzijní připojištění, stavební spoření, pojištění rodinných příslušníků. Složitější finanční produkty nevyužívám.
Jaké přínosy vidíte ve spolupráci s OVB? Dá se říci, že jste spokojená klientka?
Jsem spokojená klientka, neboť mě nikdo do ničeho netlačí, pouze upozorňuje na novinky, doporučuje a v konečném důsledku rozhoduji sama, jak s rodinnými prostředky naložím.
Vrátím-li se do vašeho kulturního domu a k vaší práci – z čeho z programové nabídky máte radost, co se vám povedlo a na co se naopak teprve těšíte?
Na konci roku 2008 jsem měla velkou radost z autorsky připraveného pořadu“Přátelstvím pečetěná historie“ v rámci Hudeckého večera Slávka Volavého 2008, jenž byl věnován 90. výročí vzniku Československa a účinkovaly v něm kolektivy a jednotlivci „od Šumavy k Tatrám“. V loňském roce jsme měli například plesovou sezonu s dvanácti plesy, beznadějně vyprodané Divadlo Járy Cimrmana, krásný koncert Petry Janů.
Máte radši napětí před akcí, vzrušené období příprav, nebo tu chvíli uspokojení, když už všechno proběhlo, akce vzbudila zájem návštěvníků a můžete mít radost z dobře odvedené práce?
Je přirozené, že při přípravě pořadu projdu všemi těmito fázemi. Každá má v sobě vnitřní náboj, ať už radostí nebo starostí. Samozřejmě největší uspokojení se dostaví po zrealizovaném, lidmi hojně navštíveném a kladně hodnoceném pořadu.
Máte jako ředitelka účast na všech kulturních akcích, které váš kulturní dům pořádá, jako povinnou součást profese?
Ne, náš KD má stejně široký záběr jako obdobná zařízení ve velkých městech, byť je v malém městečku. Podílím se na přípravě každé z nich, ale jen některých se podle potřebnosti a z časových důvodů účastním. Ve funkci hlavního pořadatele se střídá několik zaměstnanců KD.
Knihovna, která je součástí kulturního domu, se zapojuje do velké ankety Kniha mého srdce? Jak jste hlasovala vy, jaká kniha je „knihou vašeho srdce“ a proč?
Já jsem zvolila z dvanácti vytipovaných knih Babičku Boženy Němcové, protože mě od dětství motivovala k pěkným mezilidským vztahům, které jsou dle mého názoru jednou z nejdůležitějších životních hodnot.
Jak vlastně odpočíváte, čemu se věnujete ve volném čase? Je vaše práce také váš koníček?
Nic se nesmí přehánět, aby zůstal čas na odpoutání se od něj, čas pro rodinu a přátele, čas pročistit si hlavu, relaxovat, nabíjet se nápady. Mám ráda rodinnou rekreaci - dovolenou na horách i u moře, v zimě lyžování a bruslení, v létě plavání, jízdu na kole, práci na okrasné zahrádce. Ráda jsem četla krásnou literaturu. Dnes pro velký rozsah Mladé fronty Dnes, kterou pravidelně odebíráme, a starost o domácnost se jen málokdy dostanu k jinému čtení. Neodolám však kvalitnímu filmu. Kolektivní sporty či pravidelné cvičení se z mého volného času již úplně vytratily. Zato velmi vítaná je pro mě kultura „odjinud“- divadla, koncerty, výstavy, kde se o mou spokojenost starají druzí.
2024 ©